energetické miestoS koncem roku a začátkem nového se vždy pojí mnoho změn a proměn, díky nimž se můžeme posunout ve svých životech dál, a tak přispět svým dílem i našemu světu. 
Jednou z důležitých lekcí, které se všichni učíme, je láska k sobě, k vlastní duši a k vlastnímu tělu. Člověk, který má zraněnou duši nebo nemocné tělo, nemůže žít svůj život naplno a nemůže tak ani pomáhat druhým a konat své naplňující poslání. Potřebuje se vyléčit a uzdravit, a pak si své duševní i tělesné zdraví chránit ve všech ohledech.

Proto je důležité být opatrní na své hranice, hlídat si je a být k sobě ohleduplní nezávisle na mínění a názorech druhých, protože právě se strachem ze ztráty dobrého přijetí ze strany druhých se pojí naše největší bloky a brzdy v životě. Pamatujte, že váš život je to nejcennější, co máte, a nikdo a nic nestojí za to, abyste si ho kazili, omezovali nebo si do něj přiváděli neštěstí. Vaše tělo je domovem vaší duše, o který je třeba se starat, a nikoli ho zanedbávat kvůli úkolům nebo vztahům. To, že vaše tělo funguje, není samozřejmost. A jste-li pak nemocní, vztahy ani splněné úkoly vám zdraví nevrátí. Někdy si to ale neuvědomíme, dokud opravdu nemáme namále a nepochopíme, jak zbytečné věci jsme vlastně celou dobu řešili, jaké hlouposti jsme vlastně nazývali nepřekonatelnými problémy, a kvůli jakým malichernostem jsme si bránili ve vlastním štěstí a v životě samotném. 

Každá chvíle, kterou zde prožíváme, je VELKÝ DAR. Je jen na nás, zda tyto chvíle prožijeme něčím hezkým, něčím naplňujícím a tím, co nám pomáhá růst, a nebo zbytečným odporováním, hněváním se, kritizováním, souzením, stěžováním a odmítáním, kterým tento čas pouze marníme. Je to vědomá volba, kterou děláme my sami, a v každém okamžiku se nám nabízí příležitost zvolit si něco jiného, něco nového a lepšího. 
Konec roku 2013 a začátek roku 2014 bude také takovou příležitostí. Nemyslím tím pouze předsevzetí, která si dáváme na Nový rok, a pak na ně během roku často úplně zapomeneme. Ale odhodlání učinit změny, které cítíme jako nevyhnutelné, i když netušíme, co bude následovat po nich. Zjistila jsem, že téměř vždy, když sami sobě nedovolujeme jednat tak, jak bychom chtěli, řešíme hlavně své vztahy a mínění druhých. Bojíme se jejich reakcí, bojíme se jejich ztráty, bojíme se jejich odmítnutí, bojíme se jejich názorů, bojíme se, že už nás nebudou mít v oblibě, a podobně. Takto ale nikdy nebudeme svobodní ani šťastní. Měli bychom se rozhodovat sami za sebe, neboť jsou to rozhodnutí o našem vlastním životě, ve kterém hrajeme hlavní roli pouze my, nikdo jiný. A jestliže se řídíme a rozhodujeme podle toho, co si myslí a jak se cítí ostatní, ať jsou nám jakkoli blízcí, nejsme svobodní a potlačujeme vlastní životní sílu. Tato potlačená životní síla se pak ovšem velmi silně ozývá a hlásí se o slovo. Život totiž nejde zastavit. Dřív nebo později ta důležitá změna přijde, ať chceme nebo ne. Každá změna je pro nás dobrá, ale my se stejně bojíme, protože o budoucnosti nic nevíme. A tak si bráníme ve vlastním vývoji jen ze strachu, aby to náhodou nebylo ještě horší. 

Toto období bude velká výzva k překonání těchto obav. Můžeme se postavit čelem k vlastním strachům, přiznat si, čeho se bojíme, a pak je překonat. Ať probíhá jakákoli změna, rozum k ní má vždycky nespočet logických a racionálních připomínek, co kde může být nebezpečné a špatné. Takový je prostě jeho zvyk. Někdy vám může dát dobrý nápad nebo připomínku. Ale “malování čerta na zeď” je jen strašení, nic víc. Hledání všech možných argumentů, proč tu důležitou změnu nedělat, je jen zdržovací technika. Změna, kterou potřebujete projít, vždycky jednou přijde, ať už ji budete odkládat sebevíc dlouho. A přijde v momentě, kdy vám už nesnesitelná bolest z dosavadní situace nedovolí, abyste to déle odkládali. 

I to je součástí sebelásky a úcty k sobě samým. Nežít svůj život podle druhých, ale podle toho, jak to cítíme jako nejlepší. Druzí mohou mít mnoho dobrých nápadů a myšlenek, ale nejsou NÁMI. My jsme my a oni jsou oni. Můžeme se vzájemně inspirovat, ale ne omezovat. Každý z nás je jiný a má jinou cestu. Každý z nás má svá vlastní pravidla, která mu v jeho jedinečném životě fungují. To ale neznamená, že budou fungovat i pro ostatní a že se jimi musí řídit. Lidé nás soudí podle SVÝCH měřítek, ale pro nás platí pouze NAŠE měřítka. Srovnávat lidi je naprosto nesmyslné, neboť každý je originální a jiný. Soudit někoho podle sebe či někoho jiného, je totéž. Každý z nás má vlastní cestu a potřebuje po ní kráčet. A bráníme-li si v tom kvůli strachu z reakcí druhých lidí, je to nesmyslné a přinese nám to jen trápení. 

Když mi v létě zemřel spolužák, uvědomila jsem si mnoho věcí. A jedna z nich byla skutečnost, že když člověk zemře, tak nezáleží na tom, zda měl hotovou školu, zda měl nějaký titul, jak byl starý, jak vypadal, ani kolika lidem se zavděčil… ale na tom, jestli byl šťastný a na tom, kolik svého štěstí rozdal mezi ostatní. Byl to úžasný vtipálek, který každý den dělal radost všem, které potkal. Když jsem ho viděla, nemohla jsem se nesmát. Nikdy neřešil, co si kdo myslí, jak na koho působí, jestli někomu nepřipadá trapný, jestli náhodou nemá být vážnější… nikdy takové věci neřešil a nic ho netrápilo. Musel mít moudrost, kterou já teprve nacházím. On věděl, že radost, svoboda a láska jsou v životě to hlavní, a žil podle toho. A i když byl jeho život poměrně krátký, byl šťastně naplněný.

Ráda bych tedy nás všechny vyzvala k tomu, abychom si uvědomili, co je v životě skutečně důležité a na čem opravdu záleží, a rozhodli podle toho žít. Nikdy se nezavděčíme všem lidem a ani to není náš úděl. Jedině když budeme zcela svobodní, celým svým srdcem, a budeme plni lásky a štěstí, pak budeme skutečně plnit své poslání a konat dobro pro sebe i pro všechny ostatní na tomto světě. Ze strachu se schovávat nám v ničem nepomůže. Je dobré zvážit všechny své možnosti a okolnosti a vybrat si ten nejlepší způsob, dopřát si na vše potřebný čas a zjistit co nejvíce informací. Ale poté budeme muset vykročit vpřed. Je to jako když se kapka vody odpoutává od listu, na který dopadla. Chvíli to trvá, než spadne dolů, ale jakmile nastane pravý okamžik, udělá to. Je to zcela přirozené a není na tom nic, čeho bychom se měli bát. Takže vám přeji mnoho odvahy, síly, lásky a hlavně radosti do budoucích týdnů či měsíců, a ať už ve svém životě řešíte cokoli, pamatujte na to, že VŠE JE VŽDY TAK, JAK MÁ BÝT.

Magda ♥

Reklamy