Anjeliky 3Pozemští andělé si myslí, že zachraňování je normální součástí všech vztahů. Vidí sami sebe jako silné osobnosti schopné poskytovat bezedné zdroje, což je poměrně věrohodný popis, protože se již naučili, jak se napojit na Zdroj energie a všeho potřebného.

Pozemští andělé jsou natolik empatičtí, že cítí emoce všech ostatních lidí, obzvláště ty bolestné. Ve skutečnosti však mají těžké problémy rozlišit své vlastní pocity od pocitů druhých lidí.

Kombinace schopnosti pozemských andělů cítit bolest druhých a vlastního přání, aby byli všichni šťastní, je činí přirozenými “zachránci”.

Zachraňování je nádherná věc, pokud jste hasič nebo lékař rychlé pomoci, a nebo v jakékoli jiné situaci, kde je druhá osoba bezmocná a neschopná si sama pomoci. Ale zachraňování lidí, kteří se dokážou ze své jámy vykopat sami, je místem, v němž se pozemští andělé dostávají do problému.

Když pozemský anděl vstoupí někomu do života a začne ho zachraňovat, přestože to tento člověk dokáže udělat sám, říká se tomu “zmocňování”. Je to případ, kdy někomu berete možnost, aby se něco sám naučil a vyrostl.

 

Příkladem by mohla být matka, která svému dospívajícímu synovi stále ještě pere prádlo a uklízí jeho pokoj a stele mu postel, přestože to již dokáže dělat sám. Mnohé by tím získal, kdyby mu bylo dovoleno, aby se učil starat se o své prostředí. Nebo si vzpomeňte na rodiče, kteří dokončují úkoly svých dětí, přestože by se jimi dítě naučilo nové dovednosti, kdyby na úkolech pracovalo samo pod minimálním dohledem dospělého.

Někteří pozemští andělé zachraňují cizí osoby. Potkají novou osobu, které je jim líto, a nabídnou jí šokující pomoc, jako například, že jí otevřou vlastní domov, aby v něm mohla bezplatně bydlet, dávají peníze lidem, které sotva znají, tráví hodiny na telefonu poskytováním rad, nebo si zvou cizí lidi na schůzky.

Zachránci věří, že je jejich prací napravovat ostatní. Také věří tomu, že jsou pro to unikátně uzpůsobeni. Věří, že když dané osobě nepomohou oni, pak jí už nepomůže nikdo! To jim dodává pocit smyslu a poslání, a stejně tak si tím uspokojují své egocentrické pocity výjimečnosti.

Protože se zaměřují více na životy ostatních než na svůj vlastní, vyčerpávají si tak energii, kterou potřebují k nápravě svého vlastního života.

Profesionální oběti

Pozemští andělé mají sklon zachraňovat lidi, a tak jsou spoutáni s těmi, kteří je vykořišťují a kteří vyžadují být neustále zachraňováni. I když víte, že každý člověk je Božím dítětem, také si musíte uvědomit, že někteří lidé si sami zvolili žít odděleně a odmítnout Boží vedení. Využívají druhé, včetně hodných lidí jako jste vy.

Profesionální oběti vám dají pocit výjimečnosti, když vám vysvětlují, že jste jejich jediná naděje. Vybírají si vás, obzvláště tehdy, když jim “Bůh řekl”, že vy jim všechno vyřešíte. A tak se hluboka nadechnete, souhlasíte s tím, že jim pomůžete, a pomyslíte si “Tohle zvládnu a zjistím v průběhu, co dělat, i když o tom nemám ani ponětí. Také nevíte, jak máte udržet v rovnováze svůj vlastní život, zatímco jako Herkules zachraňujete někoho jiného. A tak děláte to nejlepší, abyste nabídli pomocnou ruku, ale profesionální oběť vám dává na srozuměnou, že pomoc nějak nepřichází, že jí to nepomáhá dost rychle a nebo to nepomáhá dost dobře. Opravdu je ještě něco víc, co můžete udělat pro tuto ubohou oběť? Někde na hranici si vy nebo druhá osoba uvědomíte, že zachraňující chování není dobré. Když přestanete zachraňovat profesionální oběti, rozzlobí se. Velmi se rozzlobí. A začnou vás slovně napadat, psát vám ošklivé věci na váš internetový profil nebo budou podnikat hrubé telefonáty. Ve skutečnosti vás ovšem nenapadají proto, že byste udělali něco špatně. Pro ně prostě nebude nikdy nic dost dobré. A když jsou nešťastné, řeknou, že je to vaše vina. 

A tak příště, až budete mít nutkání někoho zachránit, nejprve požádejte o vedení. Profesionální oběti mají ve svém životě nekonečná dramata a bezedný pohár potřeb, které nikdy nemohou být naplněny. Za pomoc, kterou dostanou, nejsou vděčné a ještě ji kritizují.

Zachraňováním profesionální oběti se nikdy nebudete cítit naplnění, protože jejich záměrem je vysát vás až do morku kostí. (V druhé části knihy budeme hovořit i o tom, jak takové vztahy rozpoznat a jak si s nimi poradit.)

 

Závislost na zachraňování

Závislost je vždy snahou vyplnit nějakou vnitřní citovou prázdnotu něčím z vnějšího světa. Závislost nám dává dočasně pocítit ty úžasné pocity bezpečí, lásky a míru – ty, které jsme cítili ještě před prvotním traumatem (viz. kapitola Vše začíná prvotním traumatem). Cítíte se jako hrdinové, když někoho zachráníte, což je úžasná věc, která dočastně povzbudí vaše sebevědomí. Tento pocit bývá velmi silný, obzvláště když věříte “Pouze já jim můžu pomoci. Spoléhají na mě!” Ale je to skutečně pravda, že jste vy ti jediní, kteří jim mohou pomoci? Neexistuje ještě něco jiného nebo někdo jiný, co by jim pomohlo, kdybyste vy nemohli? Buďte k sobě prosím upřímní a odpovězte si na tyto otázky.

Pokud si projdete mnohými vztahy, v jejichž vzoru vy vystupujete jako jasný zachránce a druhá osoba jako oběť, která potřebuje zachránit, stáváte se na zachraňování závislí. Závislost na zachraňování má klasické příznaky tak jako každá jiná závislost: Začnete být závislí na tomto chování, abyste se mohli cítit celiství, šťastní nebo důležití. Vytrvale zachraňujete a neustále říkáte: “Já to udělám!”, aniž byste nejprve zvážili jiné alternativy nebo důsledky. Závislost na zachraňování, tak jako každá jiná závislost, vede k chaotickým důsledkům. Velmi brzy poté, co se upíšete k něčí záchraně, se do vás začnou vkrádat ty dobře známé pocity: budete přetížení přílišným množství úkolů; budete cítit odpor kvůli tomu, že vám nikdo nepomáhá; budete se cítit nedocenění těmi, kterým pomáháte; budete si přát, abyste místo toho dělali něco jiného a užitečného; a budete mít pocit viny, protože jste se proti své vůli rozhodli zachránit danou osobu. Tyto pocity budou stále intenzivnější, bude-li si druhá osoba činit nadále nárok na váš čas a další zdroje.

Takže, co je na zachraňování špatného? Spousta věcí! Když zachraňujete druhé, okrádáte je o možnost naučit se, jak mohou své problémy vyřešit sami, a rozvinout si své vlastní schopnosti. Rovněž tím dáváte lidem podnět k tomu, aby vás vtáhli do každé své další krize, protože budou vědět, že se mohou spoléhat na to, že je z toho dostanete. A kromě toho všeho to navíc ničí vaše vlastní sebevědomí, protože s těmi, které zachraňujete, nemáte zdravé, opravdové vztahy. Místo toho se ve vztahu cítíte milováni jen za to, co pro druhé děláte, nikoli pro to, kým opravdu jste. Tento osamělý pocit pak vede ke spirálovitému klesání vašeho sebevědomí. 


Dobrovolnické služby

Dobrovolnická služba je Boží práce, v níž dobrovolníci naplňují velmi potřebné role v rámci společnosti. Ale i zde existuje jistá vyváženost, kterou se pozemští andělé potřebují naučit udržovat!

Pomáhat v oblasti, která je blízká vašemu srdci, je jedna věc. Ale cítit se jako přejetí a tlačení do nějakých výborů, je věc druhá!

Dokud si nejste jistí, zda vám určitá dobrovolnická práce přináší naplnění, nechte to být. Dokud nedáváte přímo od srdce, pak skutečně nedáváte. Existuje nepřeberné množství dobrovolnických pozic, které jsou zároveň v souladu s vašimi osobními vášněmi a přirozenými zájmy.

Něco podobného se děje i ve vaší práci, kdy jste nuceni k neplacené práci. Pamatujte, že je v pořádku odmítnout dělat věci, na které nemáte čas. Když děláte dobře svou pravidelnou práci, jste oceňováni. A pokud oceňováni nejste, nastal čas aktualizovat si svůj životopis a začít si hledat jinou práci, kde si vás budou vážit!

 

Rozeznávání, nikoli souzení

Pozemští andělé se pyšní svou schopností nesoudit druhé. Proto je také důležité, aby si rozvinuli smysl pro rozeznávání namísto souzení.

Rozeznávání je založeno na Zákonu Přitažlivosti. Říká: Toto mě přitahuje; Toto mě nepřitahuje. Například můžete říct, že “tohle mě neláká”. Souzení naproti tomu dává všemu nálepky dobré nebo špatné. Je tedy ve své podstatě více intelektuální. Odsudkem říkáte: “Tato osoba je špatná. Tato osoba je dobrá.” Rozeznáním, tedy podle Zákonu přitažlivosti, říkáte: “K této osobě jsem přitahován/a. K této osobě nejsem přitahován/a.” Rozeznáváním jste k sobě upřímní ohledně toho, jak se cítíte v přítomnosti dané osoby nebo v dané situaci. Nezkoušejte racionalizovat své pocity. Nebagatelizujete je. Když nesoudíte, ale rozeznáváte, nasloucháte jim a ctíte je.

Rozeznávejte, s kým chcete pobývat, protože tito lidé budou ovlivňovat vaši energii a zážitky v životě. Ano, je třeba vidět v každém to dobré, ale pokud je nějaký vztah nezdravý, může vás stáhnout dolů.

Například jsem kdysi patřila k jisté skupině lidí, kteří chodili na meditace a nabízeli každý týden stručné vyučování. Tato skupina byla harmonická, laskavá, povznášející a podporující. A pak, jednoho dne, řekl jeden samozvaný ateista, že se chce k naší skupině připojit. Jako skupina s otevřeným srdcem, která “miluje všechny”, jsme spolu měli diskuzi a rozhodli se, že mu to umožníme. Tehdy začaly problémy, neboť si tento muž začal hrát na ďáblova advokáta, odsoudil pokaždé všechno, co jsme řekli, a začal se o tom hádat. Naše skupina se stala nemilou a my všichni jsme se přestali vídat během jediného měsíce od jeho příchodu.

A tak je někdy to nejlepší pro všechny zúčastněné i to, když někomu, kdo chce vstoupit do vašeho života, řeknete Ne.

 

* * *

 

– z knihy Asertivita pro pozemské anděly, Doreen Virtue (z anglického originálu Assertiveness For The Earth Angels)

 překlad: Magda Techetová

 

 

Reklamy