Jako malý jsem se posmíval muži bez nohou.

Než jsem zjistil, že je válečný hrdina.

Nebo jsem se posmíval spolužačce, že je tlustá a že se asi pořád cpe.

Než jsem zjistil, že je odkázaná na prášky, které mají vedlejší účinky, a sladkého se ani nedotkne.

Také jsem se posmíval chlapci, který seděl vždy stranou třídy, ušláplý, submisivní.

Než jsem zjistil, že byl obětí domácího násilí.

A nejvíc jsem se posmíval ženě se zkrouceným obličejem.

Než jsem zjistil, že ji v mládí smetl řidič tak fatálně, že jí museli rekonstruovat tvář.

Celý článok si môžete prečítať TU

 

Reklamy